Dispoziční řešení kuchyně v malém bytě: oddělit, nebo ne?
Malý byt nutí k rozhodnutím, která u velkých dispozic neřešíte. Kuchyň spojená s obývacím pokojem působí vzdušně, ale jakmile začnete vařit, vzdušnost je ta poslední věc, které si všimnete. Vůně, mastnota na sedačce a pára na oknech se objeví dřív, než stačíte otevřít okno. Otázka tedy nezní, jestli je otevřená kuchyň hezčí. Zní, jestli vám její provoz nevadí natolik, že začnete řešit oddělení.
Oddělení se vyplatí ve chvíli, kdy vaříte často a intenzivně. Pokud smažíte, pečete nebo používáte koření denně, otevřený prostor přenáší všechny pachy do místa, kde odpočíváte a spíte. Stejně tak pokud vaříte ryby, kysané zelí nebo cokoli s výraznou vůní, která ulpívá na textilu. V takovém případě dává smysl zvážit posuvné dveře před kuchyní, které prostor oddělí jen tehdy, když je to potřeba. Nezabírají místo jako klasické dveře a nechají kuchyň otevřenou, dokud se nevaří.
Naopak pokud jíte převážně studená jídla, ohříváte v mikrovlnce nebo vaříte dvakrát týdně, je oddělení zbytečná komplikace. Malý byt potřebuje světlo a pocit prostoru víc než izolaci, kterou využijete pár minut denně. Rozhodující je také velikost místnosti. V garsonce do třiceti metrů čtverečních oddělení kuchyně často znamená, že obývací část zůstane bez přirozeného světla. V bytě 2+kk už se ale najde místo pro posuvný systém, který funguje jako filtr, ne jako zeď.
Praktické hledisko bývá nakonec silnější než estetické. Zjistěte, kolik hodin týdně skutečně strávíte u sporáku, jak silnou máte digestoř a jestli větráte celoročně. Pokud vaříte víc než čtyři hodiny týdně a nemáte okno přímo v kuchyni, oddělení vám ušetří víc práce s úklidem, než kolik vás bude stát místa. Rozhodnutí není o tom, co je moderní, ale o tom, jaký provoz v bytě skutečně probíhá.