Rošt není jen podstavec, na kterém leží matrace. Je to nosná konstrukce, která rozhoduje o tom, jak se váha těla rozloží, jak matrace odvětrává a jak dlouho si udrží své vlastnosti. Špatně zvolený rošt dokáže zničit i drahou matraci, zatímco vhodný model z levnější matrace vytáhne maximum. Než začnete vybírat, potřebujete znát dvě věci: celkovou váhu, kterou bude rošt zatěžovat, a typ matrace, kterou na něj položíte.

U váhy platí jednoduché pravidlo. Laťkový rošt s tenkými lamelami a plastovými držáky zvládne běžné zatížení do zhruba 90 kilogramů na osobu. Nad tuto hranici je potřeba sáhnout po roštu s masivnějšími bukovými lamelami, častějšími podpěrami a kovovým rámem. U dvoulůžka se váha sčítá, takže pokud spíte ve dvou a každý má přes 80 kilogramů, středová nosná lišta není volitelný doplněk, ale nutnost. Jinak se rošt prohne ve středu a matrace ztratí oporu přesně v místě, kde ji potřebuje nejvíc. Podobně je to s pevností rámu: čím těžší matrace, tím pevnější spoj musí rošt mít.

Typ matrace určuje provedení roštu víc, než se na první pohled zdá. Pěnové matrace potřebují pevnou, rovnoměrnou podpěru, jinak se v měkkých místech propadají a vznikají tlakové body. Pružinové matrace naopak ocení rošt s pružnými lamelami, které se přizpůsobí tlaku a nechají matraci pracovat. U latexu a studené pěny se vyplatí zajistit dobré proudění vzduchu, protože tyto materiály hůře odvádějí vlhkost. Právě tady se vyplatí podívat se na přehled výhod a nevýhod roštů, který srovnává pevné desky, laťkové rošty i polohovací systémy a pomůže vám rozhodnout se podle konkrétní kombinace váhy a matrace.

Nakonec zkontrolujte rozměry a systém uchycení. Rošt musí přesně sedět do vnitřní míry postele, jinak bude klouzat nebo drhnout o boky. Vzdálenost mezi lamelami by neměla přesáhnout sedm centimetrů u měkkých matrací, u tuhých stačí i deset. Pokud postel používá vlastní rošt, ověřte, zda unese váhu vaší sestavy, a teprve pak řešte materiál a barvu. Rošt se kupuje na delší dobu než matrace, takže tady se šetřit nevyplácí.