Otevřený prostor spojující kuchyni s obývacím pokojem působí vzdušně a moderně, dokud nepřijde okamžik, kdy potřebujete oddělit vaření od odpočinku. Bez jasné hranice se vůně, hluk a nepořádek šíří do celého bytu a z pohodlného posezení u televize se stává rušná místnost. Řešení nemusí znamenat stavět zeď. Stačí promyslet, kudy povede pomyslná linie mezi oběma zónami, a najít způsob, jak ji v případě potřeby aktivovat.

Nejčastější chybou je spoléhat pouze na barvu podlahy nebo koberec. Ty sice zóny vizuálně oddělí, ale nezastaví zvuk ani pachy. Mnohem účinnější je pracovat s výškovými rozdíly, nábytkem a především s možností prostor kdykoli uzavřít. Pokud hledáte řešení, které respektuje otevřený půdorys a zároveň umožní kuchyni schovat, inspirujte se u posuvných dveří před kuchyní, které kloužou podél stěny a v otevřeném stavu zabírají minimum místa. Stejně dobře poslouží i masivní ostrov, který funguje jako pracovní plocha i bariéra.

Důležité je myslet na cirkulaci vzduchu. Uzavíratelná kuchyně bez kvalitního odsávání se během vaření změní v horkou komoru. Hranici proto veďte tak, aby digestoř měla kam odvádět páru a aby se dveře daly otevřít dokořán, jakmile jídlo dovaříte. Zvažte také umístění jídelního stolu. Pokud stojí na pomezí obou zón, přirozeně je propojuje a zároveň vytváří přechodový prostor, kde se lidé scházejí, aniž by vstupovali přímo do kuchyně.

Nakonec si položte otázku, jak často skutečně vaříte. Pro někoho, kdo připravuje jídlo denně, se investice do posuvného systému vyplatí. Pro občasné vaření postačí promyšlené uspořádání nábytku a dostatečný úložný prostor, který udrží nepořádek mimo dohled. Hranice mezi kuchyní a obývacím pokojem nemusí být pevná zeď. Může to být chytrý detail, který oddělí, když je potřeba, a zmizí, když chcete mít všechno na očích.