Starší domy mají jednu společnou vlastnost: nic v nich není v pravém úhlu. Když se rozhodnete postavit kuchyňskou linku, brzy zjistíte, že podlaha je nakloněná, stěny se sbíhají do nepravidelného úhlu a rohy vypadají, jako by je někdo kreslil od ruky. Není to výjimka, je to pravidlo. Klíčem k úspěchu je přestat se snažit přizpůsobit skříňky ideálním rozměrům a místo toho přizpůsobit sestavu realitě konkrétní místnosti.

Prvním krokem je poctivé měření. Vezměte dvoumetr a změřte šířku stěny u podlahy, ve výšce 90 cm i pod stropem. Rozdíly klidně dva až tři centimetry nejsou nic výjimečného. Stejně tak zkontrolujte hloubku rohů v několika bodech. Teprve když znáte skutečný tvar prostoru, můžete plánovat. Pokud se rohy rozjíždějí a mezera mezi linkou a zdí se neustále mění, osvědčilo se mi vyrovnání křivých rohů lištami, které vzniklou nerovnost zakryjí a zároveň působí jako čistý designový prvek. Nemusíte se snažit o dokonalý geometrický soulad, stačí, když výsledek vypadá záměrně.

Samotná montáž stojí na dvou věcech: pevné základně a toleranci. Podlahu vyrovnejte pomocí stavitelných nožiček u spodních skříněk, případně podložte klíny. Nikdy nespéchejte na to, abyste linku přišroubovali ke zdi v jediné rovině. Pokud je stěna křivá, nechte mezi horní hranou skříněk a zdí proměnlivou mezeru a překryjte ji dostatečně širokou lištou. U rohových spojů počítejte s tím, že úhel nebude 90 stupňů. Řešením je buď spojovací profil, nebo dvě desky seříznuté pod skutečným úhlem přímo na místě.

Nakonec si uvědomte, že dokonalá rovina v historickém domě neexistuje. Snažit se o ni znamená donekonečna tmelit, brousit a doufat. Mnohem rozumnější je přijmout odchylky a udělat z nich přednost. Když jsou lišty správně nasazené a spáry čisté, nikdo si nevšimne, že podlaha klesá o centimetr na metr. Návštěva vám bude závidět kuchyň, která vypadá, jako by tam byla odjakživa.